NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedno z největších překvapení na domácí scéně v roce 2013 přichází z okolí soutoku řek Svratky a Svitavy. Když jsem tento materiál slyšel poprvé, myslel jsem si, že GATTACA ořezala jednu kytaru, zpěv a nahrála konečně něco s čistě ošetřeným zvukem. Za tímto podivně nazvaným kotoučem ale nestojí sbírka abstinujících veteránů z true-hardcoreové scény, ale trojka opilecky založených geeků s kytarami, co odrostla na LINKIN PARK. Že tohle nemůže dopadnout dobře? To se ale mýlíte.
Za nejlepší strategickou volbu pro zde zachycené čtyři instrumentální skladby považuji rozhodnutí nahrát je živě u Hromyho z FIVE SECONDS TO LEAVE, který přesně ví, jak pouhé kytaře, base a bicím dodat masivní zvuk, co trhá vnitřnosti. Zbustrovaná basa tvoří hutné bažinaté podloží, ze kterého vyrůstají tklivé liánovité linky kytar, HAVE.TO.BE.DISTANCED se nebojí čas od času proložit celek hutnějšími riffy nebo se naopak uchýlit k hudebnímu minimalismu.
Sluší se také říci, že kluci udělali obrovský krok kupředu. Když jsem se s nimi poprvé setkal na vinylovém sampleru „Mladá fronta stárne rychle“, působila jejich kostrbatá píseň jako velice neobratná regionální garážovka, která si zdaleka není jistá tím, co dělá. Nyní v ruce držím sebevědomě působící materiál, jenž sice má nějaké ty dětské nemoci, ale od dřívější tvorby zaznamenal posun nikoliv evoluční, ale téměř revoluční. Pokud toto trio najde i cestu ze současných řetězů, které je příliš často poutají k žánrovému stereotypu post-rocku, bude to nakonec velká pecka. Bohužel tyto nudu přinášející faktory tu jsou a místy vedou skladby do míst, kde nutí ucho k nepozornosti.
Jednoznačně nejsilnější a zvukově nejzajímavější je hned první skladba „Vitae Sordes“, kterou otevírá vláčilovský úvod, a přeskakovat jsem si uvykl unylou dvanáctiminutovku nazvanou „Chapter III: Very Last Prayers For Filthy Souls And Mutilated Bodies To Be Welcomed In Hell Like True Black Metal Heads And Amelie Poulain“, která nejvíce trpí tím, že se v ní toho mnoho neděje, a to je asi i největší problém celé kolekce. Pokud by se podařilo dát motivům více sexappealu, budou tihle kluci kralovat domácí postrockové scéně.
6 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.